Časopis HOST

Harpyje tam přispěchaly, rychlé jako blesk a vichr. 

Znenadání  jako bouře spadly z oblaků a ječely z lačnosti po potravě. Hlasitě volali hrdinové stojící poblíž, nahlas křičeli, když spatřili jak se objevují.

(Agronautika 11, 266, etc.)

Změnou redakce časopisu Host došlo i k tomu (vlastní zkušenost), že neschopnost odpovědět (komunikovat nikoliv ad captandam benevolentiam) na příspěvek ano/ne, se stala několikaměsíčním problémem. To hodně svědčí o lidech, kteří v takovém periodiku pracují. Úroveň časopisu, který je značně dotován nepočítám a nehodlám hodnotit. Snad jen zhoršená grafická stránka časopisu, je tristní výpovědí mrtvé mouchy na parapetech dnešní maloměstské literatury. Nevadí mi, že je nějaký text, je zamítnut, to je naprosté a výhradní právo vydavatele (včetně toho mého). Ale slušnost odpovědět, nikoliv adiaforně v řádu měsíců a zpříma, se mi zdá jako zásadní pro jakýkoliv seriózní časopis, kterým moravský Host už bohužel není. Ať je odpověď záporná nebo kladná, je časopis placený z politických peněz, povinen odpovědět nikoliv v řádu let, ale týdnů. Přeji české literatuře svobodný prostor nezávislý na handicapovaných redaktorech. Snad in melioribus annis, přijdou lidé, pro něž bude lidskost a slušnost zásadou.