Poema 8

Hluboké zářezy do duší, Bůh ví, jaké jsou, kdy do uší - nepotřebujíc našich schoulenin a hlubokých vhledů, ale žádajíc si, abychom přestali křižovat sebe sama v samádhí větru na polích, a otevřeli se něčemu hlubšímu než je pouhé, slovo. Daleko v dešti skrývá se nahnilost, má bezvýznamnost, kterou Bůh stvořil pro radost malých tvorů. A děje-li se pravý opak, pak plni hnisů vysvlečeni do všech stran dvanácterníku, právě k nám on volá svýma očima, abychom důvěřovali své nechtěnosti. "Nenechte plakat sirotky na rozích bordelů". Vstupte vy tkvějící se vnitřnostmi, abych vás objal, ne jako výtok, ale s uctivostí". Láska přece není kontrola na stoličce u zubaře, je tupým úderem srdce do kovadliny. Potřebuje vytrysknout jako pokojně zmlácený plamen svislým dolů. A s popraskanou patou modlit se, neboť není jen špinavým hadrem na podlahu, nebo mlhovinou mrtvého masa, zvětralým nadčlověkem doby, který sám sebe vychrchlává pod tíhou metastáz věrolomné chtivosti po dalším prezervativu,