Tvé dávno

Mizel jsi o zkrvácené střepy

o skla strachu v chladných zdech
čas měnil rouna beranům, i milost byla na příděl
hostina strnulá na schodech, když krást jsi ještě neuměl
Sirotčí, chamtivé ticho v dřezu nikdo neumlčel horkou vodou
a smrtelné postele opilých básníků nezlomné tě v dav
ale cos krásného v meandrech a hrách
rozlévá se stále v očích přátel -